Rákosníček

text Marika Korcová, ilustrace Hana Vavřinová

Rákosníček

Za mlhou hustou tak,

že krájet by se dala,

zelený mužík stál

a já se trochu bála.

"Co tady děláš, mužíčku?

Ztratil si cestu? Pomohu ti."

Dívá se na mne, hlavou vrtí

a náhle řekne "To je má zem!"

Já do pohádky vstoupila jsem?

Nu, asi spím, či nějakým trikem

mluvím s tím skřítkem maličkým,

co nad rybníkem Brčálníkem

pozoruje hvězdičky.

"No tak se posaď, tady dolů,"

řekne mi s milým úsměvem.

"Počítat můžem zase spolu,

však víme, že to dovedem."

"Copak ty Rákosníčku malý

si na mne ještě vzpomínáš,

jak jsme tu spolu sedávali

a po letech mne poznáváš?"

"Pohádky najde, kdo je hledá,

sám je pak dětem vypráví"

řekne mi skřítek neposeda,

usedne ke mně do trávy.

Bylo nám dobře Rákosníčku,

my děti se moc těšily,

až usedneme k Večerníčku

a chvíli s tebou strávily.

Ticho se protne dětským hlasem,

až Rákosníček nadskočí.

To hlásek dětský doléhá sem

a na můj sluch teď útočí.

"Maminko, nespi, mami, mami,

nemohu najít ovládání,

nestihneme Večerníček,

uteče mi Rákosníček!"