Jak jsme s Rákosníčkem spravovali hráz

Za mlhou, děti, právě tou,

co hustá je, že dá se krájet,

mám schůzku s malým popletou,

jen čtěte, jak to bylo dále.

Volám ho, hledám, vyhlížím,

v té pohádkové krásné zemi

a jak se tam tak rozhlížím,

upadnu málem o kameny!

"Kde se ten kámen tady vzal?!

Na skřítka zírám hodnou chvíli.

Palec mi rychle obvázal,

kameny sbírá s velkou pílí.

Povzdechne tiše smutným hlasem

"Víš, Brčálníček rozlévá se

a potřebuji spravit hráz,

než večerníčku bude čas."

A pak mne pěkně poprosí,

zelený mužík z rákosí

a spravujeme spolu hráz.

"Do pohádky přijdeš zas?"

Září hvězda jasným jasem

do pohádky vstoupila jsem.

Spravujeme spolu hráz,

dvěma to jde vždycky snáz.

Potom skřítek neposeda,

jinak se to říci nedá,

uloví mi hvězdičku

ve svém malém rybníčku.

Náhle úlek, znenadání,

slyším křičet "Mami, mami,

rychle, zmeškám Večerníček,

uteče mi Rákosníček!"

Tohle se mi vážně nezdá,

na cestu mi svítí hvězda,

nohy mokré od rákosí

a ten hlásek sílí, prosí...

"Mami, kde jsi, nemám zdání,

kam jsme dali ovládání?"